Současné změny klimatu i změny klimatu v minulosti ovlivňují dostupnost vodních zdrojů. Střídání období suchých s obdobími extrémně bohatými na vodu (pluviály) je přirozené, nicméně dlouhodobé změny hydroklimatických podmínek v reakci na změny klimatu jsou většinou pomalé, trvající roky či celá desetiletí. Až dosud se výzkum těchto dlouhodobých změn v Evropě omezoval na jednotlivé stanice, případně regiony. Tým KVHEM v současnosti zveřejnil studii zaměřující se na hydroklimatický vývoj Evropy v posledním tisíciletí. Za podklad sloužila nedávno publikovaná rekonstrukce klimatu, tzv. Old World Drought Atlas [odkaz], tj. prostorový odhad dostupnosti vodních zdrojů získaný na základě údajů o šířce letokruhů z velkého počtu evropských lokalit.
Během posledního tisíciletí byla řada období, ve kterých se stávaly rozsáhlé oblasti extrémně suchými či vodnými. V kontextu probíhajících debat o suchu a jeho současných vlivech je však zarážející, že posledních 90 let patří v Evropě k nejvlhčím z celého tisíciletí. Při bližším pohledu můžeme konstatovat, že posilování pluviálních podmínek se projevuje nejvíce na severu Evropy, zatímco i přes celkový pozitivní trend, jih Evropy spíše vysychá a např. dekáda 1942-1951 byla ve Středozemí historicky nejsušší. To pro zajímavost dobře odpovídá projekcím budoucího klimatu, které ukazují na značnou polarizaci podmínek.
Nejenže v posledních letech dosáhly hydroklimatické podmínky svých extrémů a v některých oblastech v nich stále setrvávají, ale nebývalá je i doba trvání tohoto stavu. Např. současný pluviál ve Skandinávii, Německu, Francii a Velké Británii trvá už téměř 100 let. Naproti tomu střední Evropa zažila prudký obrat k podmínkám bližším mileniálnímu normálu, obecně k podmínkám sušším.
Fyzikální mechanismus řídící tyto změny je poměrně složitý, ale velkou roli lze připsat změnám v typickém proudění atmosféry a teplotě. Vazby mezi atmosférickou cirkulací, teplotou, suchem a pluviály nejsou stále z dlouhodobého hlediska uspokojivě popsány. Je nicméně zřejmé, že to co považujeme v současnosti i v kontextu pozorovaných hodnot (většinou dostupných za cca posledních 50-70 let) za normální, je ve skutečnosti extrémem.
Text článku je zveřejněn zde.
Markonis, Y., Hanel, M., Máca, P., Kyselý, J., & Cook, E. R. (2018). Persistent multi-scale fluctuations shift European hydroclimate to its millennial boundaries. Nature Communications, 9(1), 1767.