ZOOPLANKTON
Jako zooplankton označujeme živočichy drobných až mikroskopických rozměrů, kteří se vznášejí v pelagiálu, neboli v prostoru volné vody. Zooplanktonní organismy jsou nepostradatelným článkem potravního řetězce. Řada z nich se živí jako konzumenti fytoplanktonu. Tuto svou potravu získává zooplankton profiltrováváním vody, k čemuž je vybaven různými speciálně adaptovanými orgány. V řadách zooplanktonu najdeme také mnoho forem dravých, které se živí zooplanktonem filtrujícím. Všechny větší druhy zooplanktonu jsou pak důležitou potravou ryb. Zooplankton vyniká rychlou množivostí, mnoho druhů je parthenogenetických. Samičky zooplanktonu během letní sezóny vajíčka většinou neodkládají a nosí je po celou dobu jejich vývoje na svém těle. Hlavními skupinami zooplanktonu vod České republiky jsou korýši (Crustacea), představovaní hlavně perloočkami (Cladocera) a klanonožci (Copepoda), a vířníci (Rotatoria).
Nejdůležitější skupiny zooplanktonu sladkých vod
Perloočky (Cladocera)
Hrotnatky (Daphnia sp.) jsou zástupci skupiny perlooček (Cladocera). V našich vodách jsou to nejvýznamnější filtrátoři fytoplanktonu. Současně také představují důležitou součást potravní základny pro řadu ryb. Podobně jako jiné perloočky, pohybují se i hrotnatky pomocí páru silných rozvětvených tykadel (tzv. antén), která fungují jako vesla. K filtraci potravy jim slouží hřebínky na hrudních končetinách. Tělo většiny druhů perlooček je kryto dvouchlopňovou skořápkou. Hrotnatky mají na jejím zadním konci špičatý výběžek.
Klanonožci (Copepoda)
Buchanky (Cyclopoida) jsou našimi nejběžnějšími klanonožci (Copepoda). Mají kyjovitý tvar těla. Pohyb obstarává první pár tykadel (tzv. antenuly).
Na rozdíl od perlooček i vířníků procházejí klanonožci během svého ontogenetického vývoje nejprve larválním stadiem. Tato larva se nazývá nauplius a je podobná malému pavoučkovi. V dospělosti jsou větší pelagické duhy buchanek dravé.
Vířníci (Rotatoria)
Jsou živočichové velmi malí, mnohdy nedosahují ani rozměrů některých větších prvoků. Mají proto mnoho anatomických pozoruhodností. Pohyb vířníků zajišťuje vířivý aparát v přední části těla a tentýž útvar také obstarává potravu profiltrováváním vody. Měkké, vakovité tělíčko vířníků je často kryto pevnou schránkou. Pro vířníky je typická pohlavní dvojtvárnost. Po většinu roku se setkáváme pouze s parthenogeneticky se rozmnožujícími samičkami.