Autor: Jan Mrzílek, absolvent oboru Landscape Planning
Když jsem se vrátil z Erasmu v Seville ve Španělsku, věděl jsem, že chci pokračovat ve studiu v cizině. Pro navazující studium jsem si vybral anglický obor Landscape Planning. Největší výhodou tohoto oboru je možnost studia druhého roku v anglickém Cranfieldu, kde se dá získat druhý titul Master k tomu našemu inženýrskému. Už při pohovoru před začátkem studia byl Cranfield zmíněn a já o tom začal vážně přemýšlet. Důležité bylo uvědomit si, co musím zvládnout, abych se do Cranfieldu dostal. Musel jsem během jednoho roku našetřit alespoň 180 000 korun a ve škole být mezi nejlepšími. Nečekal mě lehký úkol, ale já byl připraven se s tím poprat. Celý rok jsem pracoval v hotelu na plný úvazek a do toho mastil práce do školy, abych měl dobré známky a měl větší šanci při výběru. Povedlo se. Za rok jsem vydělal dost, pohovory jsem prošel a po roce dřiny a minimu spánku jsem si říkal, že Anglie bude odpočinkovější.
Na konci září jsem se spakoval a vyrazil. Cesta byla krátká a klidná. Za dvě hodinky na letišti, pak šup do autobusu do Milton Keynes, kde jsem neváhal a během pár minut čekání na autobus se seznámil se spolužákem z Řecka. Naskočili jsme do busu do Cranfieldu, co čert nechtěl, tam Lucka. Jediná Češka, kterou jsem znal, si tam jen tak seděla a vyprávěla, o své „úžasné“ 24 hodinové cestě autobusem z České republiky. Neměl jsem slov, alespoň se soucitně tvářil unaveně. Po cestě jsem si užíval výhledy na krásné anglické domy, a za chvíli jsme byli v Cranfieldu. Byl klidný. Bylo po dešti.
Došli jsme si do Mitchell Hall - něco jako kolejní budova s hotelem dohromady pojmenovaná po designérovi Spitfiru. Tam jsme se ještě ani neposadili a už nás přivítal úsměv od všech možných asistentů. Připravili jsme si papíry a šli si jednotlivě pro klíče od pokojů. Mě si vzala na starost Sandra, malinká Angličanka v brýlích kolem padesáti let. Sandra byla naprosto super, pokaždé když mi něco dala a já řekl super, skvělé a podobně, její odpověď zněla: „Já vím, že jsem.“ :-) Později, v sobotu, jsem potřeboval něco řešit ohledně ubytování a odvolali mě na Duty manažerku, a co čert nechtěl, byla tam Sandra. Tak jsme se chvilku pobavili a už se těším, až ji potkám zase. Takže jsem si v pondělí spakoval saky paky a běžel na byt. Tam jsem jen hodil věci do pokoje a letěl do krámu, protože bylo za deset minut osm a já si ještě potřeboval koupit nějaké věci, jako třeba med a snídani. V domě byla jen jediná spolubydlící z Francie, moc příjemná černoška, která bydlí na stejném patře v našem domečku pro šest lidí. Dole jsou dva pokoje, koupelna, dost dobrá kuchyň, malinký obýváček a díra pod schody pro Harryho Pottera. Nahoře máme čtyři pokoje a koupelnu. Já mám obydlený velký pokoj s jihozápadními okny, tak jsem na tom možná nejlíp.
Zapsal jsem se do oboru Environmental Engineering. Předměty vypadaly slibně. Moduly situované do týdne učení, od devíti od rána do půl šesté do večera, a týdne samostudia na zhotovení assignmentu byly vyčerpávající. Ale alespoň jsem se snažil nepracovat o víkendu. Hned ze začátku jsem se hlásil k CSA, studentské organizaci. Tak jsem s nimi párkrát pořádal výlety. Byli jsme v Londýně, Cambridge a Birminghamu. Stačilo odškrtat pár jmen, spočítat pár lidí, říci pár vět a výlety jsem měl zdarma. Kromě dalšího výletu do Cambridge, Bedfordu a návštěvy Milton Keynes jsem se moc z kampusu nedostal. Výhodou je, že tady nic není a člověk se musí učit. Když už se tedy člověk celý den dře, tak jsem alespoň začal chodit na salsu, rock and roll, šachy a po Vánocích jsem si ještě skočil na kizumbu.
Studium modulů bylo velice efektivní. Každý předmět, i když byl nudný a nedal se poslouchat, byl nakonec v assignmentu shrnut a celá problematika byla použita. Například model čističky pitné a odpadní vody, nakládání s odpady a tak dále. V porovnání s výukou zakončenou zkouškou je tohle něco úplně jiného. Většinou to spíše vypadá tak, že jsme učeni jak se učit.
Nyní nám začíná group project. Úspěšně jsem dostal svou první volbu „Design Thinking Approach for Sustainable Development in Rural Mexico.“ Projekt se zabývá dodávkou pitné vody a energie v nerozvinutých částech Mexika. Na projektu nás pracuje osm. Rakušanka, slečna z Dubaje, Číňanka, Mexičanka, Nigerijec, Angličan, polo Francouz a polo Kolumbijec a já. Angličan a Číňanka jsou z modelingu, designu, ti by se měli hlavně starat o prototyp, který chceme vyrobit. My ostatní jsme environmental a water inženýři. Zvolili jsme role podle toho, kdo co chtěl. Dohodli jsme se, že project manažera zatím necháme otevřeného, aby se role ujal někdo přirozeně a zbytečně jsme se nehádali. Tak to zatím vypadá na mě nebo Angličana. Ještě se o tom pobavíme.
Jinak to tu je celkem obstojné. Pokud se tu člověk chce něco naučit, tak je na to ideální prostředí. Univerzita nabízí úžasnou podporu. Je možné si tu dokonce i půjčit auto. Člověk cítí možnosti a sám chce více. To se mi tu hlavně líbí - jak mi to dává chuť na sobě dřít, abych odešel se silným postavením, ideálně s pracovní pozicí.
