Autor: Jiří Roubínek
Studuju na univerzitě a tak bylo na čase dělat nějakou vědu (když už pro nic jiného, tak aspoň aby mi měli za co na konci dát ten zbožňovaný titul a stal se ze mě magor i papírově). Naskytla se příležitost dělat vědu 1600 metrů nad mořem. Někomu se to zdá možná málo, ale už je to dost vysoko, aby se tam dala dělat věda o sněhu. (Což si asi uvědomili i na SLF, když ho přestěhovali y původních 2500mnm. A určitě ne proto, aby snížili úroveň svého bádání.) Navíc můj projekt se týká sněhu v lesích, a to už se o moc výš jít ani nedá.
Ta příležitost nepřišla tak úplně sama, ale stálo to trochu úsilí: hledání, sepsání žádosti a životopisu, pohovory. Nevyšlo to napoprvé, ale podařilo se a určitě to stálo zato. Díky tomu pro mě diplomka nebyla noční můrou, ale splněným snem. Snem o životě v horách a práci na špičkovém pracovišti ve výzkumu sněhu – švýcarském Institutu pro výzkum sněhu a lavin SLF.
V tomto článku najdete postřehy o práci a životě ve Švýcarsku. Dozvíte se něco o tom, co jsem tu zkoumal a jak jsem se k tomu vlastně dostal. Jelikož má být článek stručný, bude trochu heslovitý a určitě mnohdy zjednodušující. Najdete zde řadu (subjektivních, avšak vlastní zkušeností ověřených) informac?í. A jestli vás bude můj příběh inspirovat k splnění nějakého vašeho snu, tak dobře vám tak :o).
Švýcarsko je alpský stát založený roku 1291. Je to konfederace, která má dnes 26 kantonů, v nichž na ploše 41 tisíc km2 žije přes 8 milionů obyvatel. Nadmořská výška je od 193 až po 4634 m n. m. Velkou část území zabírají hory. 24% území je využíváno zemědělsky a 31% pokrývají lesy, 4% jsou vodní plochy. Je zde mnoho ledovcových jezer a voda odtéká třemi velkými řekami: Rona, Rýn a Inn.
Poprvé jsem navštívil Švýcarsko na konci střední školy. V létě jsme sem dojeli stopem a toulali se po horách. První dojem byl, že je tu draho a každý aspoň trochu rovný kousek půdy je nějak využitý. Ale lidé tu byli milí a vstřícní. V zimě jsem byl ve Švýcarsku poprvé o pár let později. Když už jsem neměl v kapse úplně prázdno, ale jen poloprázdno. A mohl jsem si tudíž dovolit jet sem lyžovat. A dojmy? Paráda. Perfektně upravené sjezdovky bez front. Skvělý servis, ale mnohdy staré vybavení areálů oproti Rakousku, kde je vše nové a moderní. Švýcaři se o věci, zařízení a budovy pečlivě starají a udržují je dlouho funkční. A proč je měnit dokud fungují?
Při lyžařské výpravě do Davosu jsem zjistil, že je zde kromě mnoha sjezdovek, bazénu a dalších sportovišť, hotelů a kongresového centra, nemocnice a lázní či léčeben dýchacích potíží, atd. …tak kromě toho všeho je tu také SLF. Tedy celým názvem WSL-Institut für Schnee- und Lawinenforschung SLF. Vědecká instituce zabývající se výzkumem sněhu a lavin. Ale také technologiemi pro zimní sporty, permafrostem, sesuvy a řícení skal, hydrologií a ekologií horských povodí. Ta tři písmena naznačují, že je dnes SLF úzce spojeno s Eidg. Forschungsanstalt für Wald, Schnee und Landschaft? WSL (Spolkový institut pro výzkum lesa, sněhu a krajiny). Oba tyto švýcarské federální instituty spolupracují s univerzitami a kantony. Nejužší spolupráce je s ETH Zurich, EPFL Lousane, Univerzitou Zurich a výzkumnými instituty v rámci ETH domain. Ve sněhovém výzkumu je SLF špičkovým pracovištěm v Evropě a vlastně i ve světě.
Historie SLF sahá do roku 1931, kdy byla založena Švýcarská komise pro výzkum sněhu a lavin v Bernu. V roce 1935 tato komise vyslala výzkumný tým do Davosu. O rok později byla zřízena výzkumná laboratoř v sedle Weissfluhjoch ve výšce 2662 mnm. Na stejném místě vzniká samotné SLF v roce 1942. A v roce 1944 je uvedena do provozu první laboratoř nízkých teplot. Odpovědnost za lavinové předpovědi a varování přebírá SLF v roce 1945. Po extrémní lavinové zimě 1950-51 je velké úsilí věnováno lavinové prevenci a technickým protilavinovým opatřením. První spolupráce s lesnickým ústavem v Birmensdorfu (předchůdcem dnešního WSL) začíná v roce 1953 výzkumy na Stillbergu v údolí Dishmatal. V padesátých letech jsou také vymezovány první zóny lavinového rizika pro obce. V roce 1965 je zde testován první lavinový vyhledávač. Předchůdce těch, bez nichž dnes nikdo v zimě nevyráží do volných zasněžených terénů. V zimě 1968 zůstala stanice na Weissfluhjochu kvůli lavinám tři týdny zcela odříznutá. V 70-tých letech je věnována pozornost odstřelům a preventivnímu umělému uvolňování lavin. V 80-tých letech probíhají první měření rychlosti lavin. V roce 1989 se SLF začleňuje do ETH domain. 5-ti stupňová škála lavinového nebezpečí se zrodila v roce 1993. V roce 1996 byla postavena nová budova institutu přímo v Davosu, kde SLF sídlí dodnes. V roce 2011 oslavilo SLF 75 let a v roce 2012 představilo zcela inovovaný lavinový buletin s podrobnými informacemi o lavinové situaci aktualizovaný dvakrát denně a dostupný přes různé moderní technologie včetně smartphonů.
Na SLF působil také Jaroslav Martinec. Významný český vědec, který stál u počátků hydrologie sněhu v Česku. Později emigroval do Švýcarska a pracoval na SLF až do penze. Ale i v důchodu zůstal stále aktivní. Současný ředitel SLF Juerg Schweizer se na něj stále pamatuje. Podařilo se mi jej kontaktovat telefonicky a působil i přes vysoký věk stále velmi svěže. K plánovanému osobnímu setkání však nakonec bohužel nedošlo.
Já jsem se hydrologií sněhu začal zabývat ve své bakalářské práci v rámci studia vodního hospodářství na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze. Na SLF se mi podařilo získat diplomantskou pozici ve výzkumné skupině hydrologie sněhu na projektu, který se zabývá vlivem lesního porostu na sněhovou pokrývku. Jde o tříletý projekt, který zapadá do dalších dlouhodobých aktivit pracoviště. Které vedle výzkumu zajišťuje v zimní sezóně operativní hydrologickou službu, která pravidelně stanovuje množství vody ve sněhu a předpovídá vliv tání na průtoky ve vodních tocích. Tato služba je důležitá pro kantony a obce kvůli povodňovému riziku a pro energetiky kvůli vodním elektrárnám, které ve Švýcarsku zajišťují více než polovinu produkce elektrické energie.
V mé práci (s anglickým názvem Linking snow distribution and forest canopy characteristics by way of hemispherical photography) se zabývám vztahem mezi charakteristikami lesního porostu a časovou i prostorovou distribucí sněhu, porovnáním různých metod získávání charakteristik porostu a vytvořením modelu pro distribuci sněhu. Tento výzkum vyžaduje množství terénních měření a jejich následné počítačové zpracování. Intenzivní měření sněhu probíhá na 7 vybraných lesních lokalitách a na 2 referenčních otevřených plochách v okolí Davosu v průběhu celé zimní sezóny. Která zde typicky trvá od prosince do května. Lokality byly vybrány tak, aby pokrývali místa s různou hustotou a stářím porostu a rozdílnou nadmořskou výškou a aby vliv ostatních faktorů (orientace, sklon atd.) byl minimální. V následných analýzách hledáme vztahy mezi vlastnostmi sněhové pokrývky a charakteristikami porostu. K získání těchto charakteristik používáme tři různé metody: hemisférické snímkování, analýzou dat leteckého laserového skenování a z jednoduché manuální klasifikace in situ. Návrh a ověření metodiky manuální klasifikace je součástí projektu.
Výsledky této práce budou využity pro zlepšení modelů sloužících k odhadu zásoby vody ve sněhu, které používá např. již zmíněná operativní hydrologická služba. Více o metodách a výsledcích nejdete přímo v mé diplomové práci. Práci jsem prezentoval také na mezinárodní konferenci International Snow Science Workshop v Grenoblu. Společně s kolegy jsme publikovali také článek v časopise Agricultural and Forest Meteorology.
„Nejhorší, co se může člověku přihodit, je splněný sen,“ četl jsem někde citát, který naráží zřejmě na zklamání a deziluzi pramenící z přehnaných očekávání. V mém případě se nic takového nedostavilo. Rok strávený v Davosu a na SLF jsem si náramně užil a plnými doušky nasával pracovní zkušenosti i osobní zážitky. Práce mezi odborníky se velkými zkušenostmi je motivující a obohacující. A život v zemi, kde si lidé důvěřují, nemají blbou náladu a s úsměvem si pomáhají, je inspirující a osvobozující. A k tomu všude okolo nádherné hory pro lyžování a další aktivity.
Ovšem život ve Švýcarsku není zadarmo. A jako ‚Master student‘ jsem nedostával od SLF žádný plat. Měl jsem zdarma poskytnuto pouze ubytování. Ovšem slovo ‚pouze‘ není v tomto případě zcela namístě, protože ubytování je to nejdražší a asi i nejdůležitější. Nicméně i tak zbývá dost dalších nákladů. A tak jsem se musel sám poohlédnout po nějakých grantech a stipendiích. Nakonec jsem byl úspěšný, i když to chvíli trvalo. Zejména na začátku mi tak hodně pomohla i vstřícnost FŽP ČZU, která mi poskytla jednorázový grant. Děkuji a držím palce, aby se podařilo podpořit i další studenty.
A jak se mi ve Švýcarsku vědátořilo? Prostředí na institutu je velmi inspirující, činorodé a kreativní. Velmi příjemná je otevřená atmosféra – lidé nejsou uzavření ve své kanceláři se svým stresem a problémy, ale často spolu komunikují. Dveře kanceláří jsou mnohdy otevřené a je snadné za někým přijít a probrat nějakou problematiku. S mnoha kolegy se potkávám i mimo půdu institutu, třeba na okolních svazích a kopcích, protože jde vesměs o aktivní lidi s podobnými zájmy a láskou k horám. Když přes noc napadne čerstvý prašan, je snadné domluvit s kolegy ranní skialpovou túru. Není nutné být v práci v přesný čas. Nikdo vám nestojí za zády s hodinkami v ruce. Každý tu svou práci nakonec udělá, protože ji dělá rád. Často tu potkávám kolegy v kanceláři i pozdě v noci nebo o víkendu.
Překvapilo mě také, jak velký je tu podíl krátkodobých pracovníků vůči stálým zaměstnancům. Zhruba jednu třetinu zaměstnanců tvoří doktorandi, bakalářští a magisterští studenti, stážisté, postdoci, scientific visitors apod. Doktorandi tu dělají velkou část výzkumu a jsou to placení zaměstnanci na plný úvazek na svém projektu. Což je myslím mnohem lepší systém než u nás, kde většina doktorandů pracuje mimo obor kvůli získání finančních prostředků. Studium a výzkum se pak u nich dostávají na druhou kolej a často pak studium ani nedokončí.
A jak se mi ve Švýcarsku žilo? Inu mě se ve Švýcarsku líbí a cít?ím se tu dobře, ale každý to může vnímat jinak. Znám dost lidí, kteří nemají Švýcary rádi, protože jsou hrdí, nacionalističtí, striktní, chladní a není jim rozumět a kdovícoještě… Švýcaři a Švýcarsko jsou jako hory (které ho z velké části tvoří a určují) – jsou krásné, ale ne pro každého. A ne každý s nimi chce či dokáže žít.
Již první přijetí a seznámení se s lidmi a prostředím bylo velmi příjemné. Po příjezdu bylo třeba samozřejmě vyřešit řadu formalit, což nebývá nijak příjemná záležitost. Ale vše probíhalo relativně hladce a s úsměvem. Lidé byli vstřícní a nikdo se netvářil otráveně, jak je to bohužel tak běžné v české kotlině. Nikdy jsem tu nepotkal třeba otrávenou prodavačku v obchodě. Zevšeobecňování je vždy ošidné. Ale ve zkratce se dá říct, že Švýcaři jsou hrdí, ale milí. Dodržují pravidla, ale ne bezhlavě. Jsou pracovití a spolehliv?í a očekávají, že se mohou spolehnout i na Vás. A díky tomu je to jedna z mála zemí, kde se nemusíte bát třeba o nezamčené kolo u supermarketu. Respektují Vaše soukromí a střeží to svoje. Koneckonců takto funguje i celý stát, kter?ý je velmi různorodou a přesto pevnou konfederací jednotlivých kantonů, které si o řadě věcí rozhodují samy podle svého. Mnoho rozhodnutí se dělá na ještě nižší úrovni regionů či obcí. A často je rozhodnutí skutečně v rukou občanů, kteří se vyjádří v referendu. Na jaře se tady v Graubuendenu takto rozhodovalo o konání zimních olympijských her 2022. Lidé tu ale dokáží odmítnout v referendu třeba i snížení daní. Demokracie, zodpovědnost, tradice a poctivost.
Údajně prý i Albert Einstein na otázku, kde by nejraději žil, odpověděl: „ve Švýcarsku, protože tam všechno přijde o něco později.“(Tedy zřejmě i smrt.)
Na závěr bych rád předal dál myšlenku, kterou jsem si odnesl z rozhovoru při obědě s prof. Kirchnerem (exředitelem WSL): „Dělejte to, co vás baví. Když vás práce baví, děláte ji dobře.“ Mě baví sníh. A co baví vás?
