Řešitelský tým:
Koordinátor aktivity:
Řešitelé:
Mgr. Oldřich Čížek
Mgr. Pavel Marhoul
Ing. Lada Jakubíková
Význam kamenolomů pro diverzitu bezobratlých ve fragmentované krajině na národní úrovni (AKTIVITA 9)
Cílem AKTIVITY 9 je 1) monitoring biodiverzity bezobratlých v kamenolomech na národním měřítku, 2) studium přínosu kamenolomů pro celkovou diverzitu vesměs fragmentované současné krajiny a 3) hledání klíčových environmentálních faktorů majících efekt na průběh kolonizace a perzistenci bioty na těchto stanovištích.
Stav řešení:
Během průzkumů za cca posledních 20 let bylo zjištěno, že nerekultivované kamenolomy hostí bohatou faunu a flóru, se značným zastoupením druhů zařazených v národních červených seznamech. Jiné výzkumy ale dokazují, že to co aktuálně roste nebo žije v kamenolomech, je výsledkem kolonizace hlavně z nejbližšího okolí lomu (u cévnatých rostlin hraje roly prvních sto metrů od okraje lomu). Za tohoto předpokladu by tak kamenolomy měly biodiverzitu nejbližší okolní krajiny zvyšovat pouze málo. Pokud to tak není, muselo od dob těžby nebo ukončení těžby dojít ke změně okolní krajiny. Velká část kulturní krajiny byla převedena na značně uniformní krajinu a v lomech dodnes přežívají unikátní společenstva v jakémsi refugiu z dob, kdy většina druhů nacházela vhodné biotopy v jemné krajinné mozaice v okolí. V tom případě lze předpokládat, že přítomnost kamenolomu celkovou biodiverzitu krajiny zvyšuje. Struktura lokální krajiny s výskytem kamenolomu ale nemusí být ovlivněna pouze samotným kamenolomem, ale také přítomnými prvky spojenými s někdejší těžbou, jako jsou příjezdové cesty, plánované dobývací prostory apod. Krajina tak může i díky těmto prvkům být lépe prostupná, s menší fragmentací důležitých habitatů nebo s daleko jemnější krajinnou mozaikou.
Cílem tohoto projektu bylo poukázat na tento fakt, tj. zda lokální krajina s přítomností kamenolomu vykazuje i v současné době menší míru fragmentace biotopů a zda v takovém typu krajiny je možné i v současnosti udržet náročnější, zejména xerotermní, specialisty bezobratlých. V případě druhů zařazených v Červeném seznamu bude zhodnoceno, zda je možné kamenolomy využít v rámci záchranných programů pro nejohroženější taxony, a v neposlední řadě je cílem pomocí standardizovaných metod doplnit informace o fauně bezobratlých v kamenolomech a nejbližší okolní krajině.
Celkem bylo na území České republiky, především v teplejších oblastech, vybráno 20 opuštěných kamenolomů. Kolem každého kamenolomu byl vytyčen čtverec o straně jednoho kilometru. Ve vzdálenosti maximálně do pěti kilometrů od čtverce s kamenolomem byl vytyčen podobný čtverec bez přítomnosti kamenolomu tak, aby složení základních habitatů (vodní, polní, lesní a travinné plochy) byly proporčně s podobným zastoupením v obou sousedících čtvercích. Na všech čtvercích pak byla popsána krajinná mozaika, zejména dle typů a velikosti krajinných zrn. Na těchto čtvercových plochách byla v průběhu sezony 2015 sbírána data o diverzitě vybraných skupin bezobratlých (denní a noční motýli, rovnokřídlý, síťokřídlý, křísy, ploštice, střevlíkovití, nosatcovití a kovaříkovití brouci a pavouci), jež byly vybrány tak, aby postihly většinu trofických úrovní a ekologických gild společenstva bezobratlých, a zároveň mohou vykazovat obecně rozdíly v disperzních schopnostech. Tyto skupiny byly sbírány pomocí standardně užívaných metod: denní pochůzka (motýli – čtyři návštěvy během sezony, rovnokřídlý – jedna návštěva) po ploše vybraných čtverců, lákání na světelné zdroje (přenosné světelné lapače – pět lapačů na čtverec, celkem čtyři odběry), zemní pasti (deset pastí na čtverec, celkem tři odběry) a kvantitativní smyky vegetace kolem zemních pastí (celkem tři odběry). Počty pastí a světelných lapačů byly v rámci jednotlivých habitatů ve čtvercích zastoupeny podle jejich proporčních podílů z plochy čtverce. V rámci samotného lomu byly exponovány vždy dvě zemní pasti a jeden světelný lapač. Nasbíraný materiál byl následně rozebrán do vybraných skupin a determinován na druhovou úroveň. Ke každému druhu byla stanovena jeho míra ohroženosti podle Červeného seznamu bezobratlých a míra jeho vazby na xerotermní habitaty. Data byla následně analyzována s použitím modelů s párovým designem.
Nejbližší krajina v okolí kamenolomu se strukturálně výrazně lišila od krajiny bez kamenolomu. Více krajinných zrn a jejich relativně menší velikost vykazovaly plochy s kamenolomem. Navíc, v krajině s lomem bylo více polních bloků (s menší rozlohou a tedy větší členitostí) a více ploch s rozptýlenou zelení (křoviny, lesostepní formace). Krajina v okolí kamenolomu je tak pestřejší, s menšími zrny a menší mírou fragmentace (více krajinných zrn vede k většímu zastoupení okrajů a hranic zrn a tím k lepší propojenosti). Celková druhová diverzita se mezi čtverci nelišila, nebo byla vyšší v případě čtverců s kamenolomy. V rámci každé sledované skupiny byly zaznamenány druhy z Červeného seznamu a v případě některých skupin také výrazné zastoupení xerotermních specialistů. Při pohledu na zastoupení xerotermních specialistů byla vyšší prezence u většiny skupin ve čtvercích s kamenolomem. Tyto skupiny druhů byly detailněji studovány, a bylo zjištěno, že se v rámci kamenolomu nevyskytují pouze v rámci samotného kamenolomu (převážně druhy vázané na skalnaté habitaty a rozvolněné xerotermní trávníky), ale výrazně se také prosazují v okolí kamenolomu. Těžařská činnost tedy průvodními prvky spojenými s těžbou mohla podílet na vytvoření strukturálně jemnější krajiny, poskytující vhodné plochy pro xerotermní specialisty (zejména druhy xerotermních křovin, suchých trávníků apod.). Pro cíle ochrany přírody je důležitý tedy nejenom pouze vlastní prostor kamenolomu, v mnoha případech s omezenou velikostí, ale také charakter okolní krajiny, s možnostmi udržet vyšší diverzitu specializovaných druhů a s lepší prostupností obecně.
V rámci projektu nebyl zaznamenán žádný z druhů řešených současnými záchrannými projekty. Byla ale zjištěna přítomnost řady druhů řazených mezi kriticky ohrožené nebo ohrožené, specializující se na vzácné xerotermní habitaty. Kamenolomy s okolní krajinou tak mohou vytvářet vhodné podmínky pro jejich udržení a disperzi v krajině, a mohou být implementovány do případných záchranných projektech na úrovni celé krajiny. U bezobratlých s metapopulační strukturou je to navíc jediné nožné řešení, jak jejich populace zachránit.
Na základě výsledků této aktivity lze poukázat na značný potenciál kamenolomů pro xerotermní specialisty. Ovšem nejen pouze s ohledem na vlastní prostor nerekultivovaných kamenolomů, nabízející alternativy raně sukcesních stadií, ale také na charakter blízké krajiny v okolí. Tato krajina je variabilnější, s jemnější krajinnou mozaikou a díky tomu i s přítomností většího zastoupení ekotonálních rozhraní a xerotermních ploch a plošek. Jak ukazuje studie, v takové krajině se vyskytuje více druhů xerotermních specialistů, i s vazbou na pozdější otevřené sukcesní xerotermní stadia, což vhodně doplňuje nabídku raně sukcesních ploch v kamenolomech. Tyto specialisti mohou mít patrně nejenom napojení na habitaty přímo v kamenolomech, ale mohou přežívat také mimo vlastní kamenolom.
S ohledem na vzácné typy biotopů lze krajinu v okolí kamenolomů charakterizovat jako méně fragmentovanou, s menší izolací jednotlivých cílových fragmentů, tedy prostupnější pro xerotermní specialisty. Taková krajina má tedy poměrně vysoký potenciál udržet i druhy se strukturovanými populacemi (např. s metapopulační strukturou), jež jsou na vhodné krajinné mozaice závislý. V současné době jsou z mnoha výzkumných týmů vyvíjené značné snahy pro opatření, jež se snaží zachovat xerotermní habitaty přímo v kamenolomech (a v jiných posttěžebních prostorech). Tyto snahy jsou pro aktivní ochranu přírody značně důležité, a pro zachování velké diverzity nejohroženějších xerotermních specialistů klíčové. Jejich význam pro druhy se strukturovanými populacemi a většími nároky na rozlohu a dostupnost klíčových habitatů lze ale plně docenit v podobě stanovišť značně rozsáhlých, jako jsou např. velké uhelné výsypky. Jen dostatečná rozloha daného postindustriálu může poskytnout prostor pro vytvoření dostatečně pestré krajinné mozaiky tak, aby zabezpečovala přežití těchto populací. V případě kamenolomů se jedná, pokud pomineme obří kamenolomy typu Čertových schodů v Českém krasu, spíše o objekty menších rozloh, které i přes veškerou snahu sami nedokážou takové populace dlouhodobě udržet. Pro ně mohou mít význam zejména jako dočasné nášlapné kameny v krajině. Proto je v případě těchto (a rozlohou podobně velkých) stanovišť nutné brát v potaz i potenciál a charakter okolní krajiny.
Dílčí výsledky projektu byly prezentovány na mezinárodní lepidopterologické konferenci v Praze. Část významných faunistických nálezů bylo publikováno v specializovaném arachnologickém časopise (včetně prvních nálezů dvou druhů pavouků na území České republiky). Dílčí faunistické nálezy byly poskytnuty do databází mapování rozšíření jednotlivých skupin.
Fotogalerie:
