Řešitelský tým:
Koordinátor aktivity
Řesitelé:
Ing. Kristina Janečková, Ph.D.
Ing. Kateřina Černý Pixová, Ph.D.
Ing. Josef Vlasák, Ph.D.
Ing. Vratislava Janovská
Velké produkční bloky orné půdy jako zdroj diskonektivity biotopů – příčiny a následky (AKTIVITA 1)
Cílem AKTIVITY 1 je určení metodických principů v krajinném plánování (pozemkové úpravy, územní plány), a to s ohledem na zvýšení krajinné heterogenity na zemědělské půdě. Výsledky projektu by měly být následně implementovány do metodik provádění pozemkových úprav a územních plánů tak, aby tyto dvě koncepce rozvoje území a krajinného plánování společně podporovaly udržitelný rozvoj území se zaměřením na zachování či zvýšení biodiverzity a stability krajiny.
Stav řešení:
Homogenizace krajinné struktury vlivem narůstajícího podílu rozsáhlých bloků především orné půdy může sice na jedné straně vytvářet podmínky pro větší ekonomickou efektivitu zemědělství, na straně druhé přináší i řadu negativních environmentálních dopadů (diskonektivita biotopů, ztráta diverzity na ekosystémové úrovni, nárůst ohrožení erozí, snížení estetických kvalit krajiny), ale i sociálních důsledků (změna charakteru venkova, růst velkých zemědělských společností na úkor malých a středních farem).
Česká republika patří mezi země s nejvíce homogenní krajinnou strukturou, ale současně mezi země s největší fragmentací vlastnictví zemědělské půdy, když průměrná velikost parcely zemědělské půdy se pohybuje jen kolem 0,4 ha. Rozdrobené a současně rozptýlené a často nepřístupné parcely nejsou pro individuální obdělávání ekonomicky životaschopné. Majitelé takových pozemků jsou v podstatě nuceni je pronajímat uživatelům, kteří hospodaří v blízkém okolí. Hned několik extrémních čísel svědčí o mimořádně nezdravém stavu této části českého zemědělství. Ačkoli máme neuvěřitelných více než 3 miliony vlastníků půdy, skutečně hospodařících subjektů je jen nějakých 30 tisíc. Nezdravý stav i vývoj vlastnických a uživatelských vztahů k půdě lze demonstrovat na nedávno objeveném jevu, který jsme ve studii publikované časopisem Land Use Policy nazvali „Farmland Rental Paradox“ (Sklenicka et al., 2014). Pro Českou republiku jsme stanovili mezní výměru vlastnické parcely 1,07 ha, kterou lze ještě označit jako ekonomicky životaschopnou. Pod touto hranicí pak zmenšující se parcely mají tendenci vytvářet stále větší produkční bloky. Podstatou tohoto paradoxu je skutečnost, že velmi malé parcely jsou mnohem častěji pronajímány. V zásadě existují dvě možnosti, jak se bránit diskonektivitě biotopů způsobené velkými produkčními bloky:
- Účinnou formou boje proti fragmentaci jsou pozemkové úpravy. Ty nedokáží snižovat počet vlastníků, ale zvládnou scelit roztříštěné drobné parcely do větších a ty zpřístupnit. Dosavadní výsledky ukazují, že pozemkové úpravy u nás dokázaly snížit původní počet více než šesti parcel na méně než tři parcely na jeden list vlastnictví. Tedy zdvojnásobit průměrnou výměru parcel, takže se jejich velikost v průměru blíží životaschopné výměře. Z toho je patrné, že ve většině případů pozemkové úpravy se současnou účinností nejsou schopny zajistit většinu dostatečně velkých a ekonomicky životaschopných parcel. Přitom konzolidační (defragmentační) potenciál ukazuje na možnost dalšího, až trojnásobného zvětšení parcel v procesu pozemkových úprav.
V tomto smyslu tato část projektu navrhla systém pro kontrolu efektivity pozemkových úprav, kdy na základě srovnání predikovaného Indexu koncentrace vypočteného a Indexu koncentrace skutečně dosaženého dokáže zjistit, zda projektant využil maximálně konzolidační potenciál v daném katastru. Na tomto základy byly navrženy a projednány se Státním pozemkovým úřadem Metodické principy pro organizaci pozemkových úprav v ČR, které podle odhadu dvakrát zvýší defragmentační efekt pozemkových úprav. V průměru tak lze dosáhnout velikosti jedné parcely podstatně větší (cca 1,6 ha) než je životaschopná velikost parcely (cca 1,1 ha). Ve výsledku by tato skutečnost měla nastartovat nové subjekty v zemědělství a ty současné ve větší míře přimět k obdělávání pozemků na vlastnickém základě. - Druhou možností je vytvářet pravidla zemědělské politiky, které budou přímo působit na zmenšování rozsáhlých produkčních bloků. Tato část projektu charakterizuje současný stav problematiky v ČR a v EU a ve výsledku navrhla a s MZe a MŽP projednala reálné principy agroenvironmentálních standardů, které zmenšování bloků budou podporovat a budou současně přijatelné zemědělci. Z navržených tří scénářů byl vybrán ten, který navrhuje snížení podílu bloků orné půdy v kategoriích nad 50 ha, resp. nad 100 ha na 0%. Ke snížení by mělo dojít diverzifikací plodin prostřednictvím stanovení maximální plochy plodiny na 50 ha. Tento standard by takto byl použit jako podmínka pro vyplacení adekvátní části přímé dotace zemědělcům. Předpokládá se, že po zavedení tohoto principu dojde ke snížení bloků nad 50 ha na úroveň blízkou 0%.
Obě navržené cesty vedou k cíli, kterým je diverzifikace krajinné mozaiky prostřednictvím omezení maximální výměry jedné plodiny a současně prostřednictvím vytvoření podmínek pro častější obdělávání půdy na vlastnickém základě. Ve výsledku dojde k výraznému posílení konektivity krajiny, především v intenzivních zemědělských krajinách.
Fotogalerie
